Přednádraží: Chybí systém sociálního bydlení, úřady utrácí miliony

Na téma ostravského Přednádraží bylo již napsáno desítky blogů a komentářů. Denně nás média zásobují aktuálním zpravodajstvím přímo z místa. V té záplavě informací zapadá několik informací týkajících se ostravských politiků. Minulý rok strávili několik dní ve Španělsku, kde se "učili" jak řešit bydlení sociálně slabých a možná málo lidí ví, že v současné době Ostrava realizuje doslova mega projekt, který přesně to co se děje v Přednádraží má řešit.

I v těchto domech se nacházejí byty, které spravuje organizace IRISZdeněk Ryšavý

>>> PROGRAM SOCIÁLNÍ INKLUZE OSTRAVA

Situace několika desítek rodin v ostravském Přednádraží připomněl a znovu upozornila na fakt, že Česká republika rezignovala na systém sociálního bydlení. Sociální bydlení doslova zprivatizovala a desítky milionů v podobě příspěvku na bydlení putují do kapes podnikatelů, kteří rejžují peníze na těch nejchudších. A o peníze jde vždy až v první řadě.

Dovolím si tvrdit, že se jedná o naprosto nehospodárně vynaložené peníze a právě tady by měl začít co nejvíce křičet daňový poplatník. Pojďme se tedy zkusit podívat do Španělska, konkrétně do madridské autonomní oblasti, jak tam řeší situaci nejchudších lidí.

Romové ve Španělsku

Španělsko je zemí s nejpočetnější populací Romů mezi zeměmi západní Evropy. Podle kvalifikovaných odhadů jich na jeho území žije min. 700 000 (nejnižší odhady se pohybují okolo 400 000, nejvyšší dosahují počtu až 1,2 mil.). V Madridu žije asi 45 - 60 tisíc Romů. Přesná čísla, stejně jako v ČR, neexistují.

Do tvorby a realizace bytové politiky bylo v posledním desetiletí ve Španělsku zapojeno široké spektrum institucí, včetně neziskových organizací. Organizace Fundación Secretariado Gitano například na zakázku vlády již v r. 1991 vypracovala studii o bytové situaci Romů ve Španělsku, na jejímž základě docházelo k likvidaci slumů a přesidlování romských rodin do standardních bytů.

Od druhé poloviny 90. let jsou rodiny přesídlené ze slumů rovnoměrně rozmisťovány do běžné zástavby města, do jednotlivých městských čtvrtí dle celkového počtu obyvatel, a je jim věnována intenzivní péče a podpora před i po přesídlení.

Finanční krize ve Španělsku však zasáhla i oblast realitního trhu, který se po boomu (započal v 80. letech 20. století) ocitnul ve stagnaci a potýká se s hypoteční krizí. Mnoho lidí přišlo o své domovy a ve Španělsku roste počet bezdomovců i občanských nepokojů.

Ze slumu do nájemního bytu

Jednou z institucí, které se snaží řešit bydlení těch nejchudších v madridské autonomní oblasti, je příspěvková organizace IRIS (Institut pro obnovu bydlení a sociální integraci, založen roku 1998), která byla zřízena Autonomní oblastí Madrid prostřednictvím regionálních zákonů a spadá pod Ministerstvo životního prostředí a územního plánování. Financuje ji tedy madridská regionální vláda, částečně i město Madrid a je financována i z vlastních příjmů. IRIS má 122 zaměstnanců a roční rozpočet přes 20 milionů Euro.

Španělské sociálně vyloučené lokality, tzv. „chabolas“ jsou chudinské čtvrti, které se podobají spíše slumům než lokalitám známým z České republiky. Podle institutu bylo v roce 2011 na území autonomní oblasti Madrid 482 slumů.

Cílem IRISu je odstranění právě těchto chudinských čtvrtí v madridské oblasti a zajištění přestěhování jejich obyvatel.

IRIS vlastní kolem 2 400 bytů a pracujeme s 2 056 rodinami. Byty nakupujeme na volném realitním trhu a pronajímáme je romským rodinám. Snaží se je získat po celé oblasti Madridu. Cílem je, aby přestěhovaní lidé nebydleli společně. V roce 2011 nakoupil IRIS celkem 58 bytů, které stály přes 9 milionů Eur.

Nájem v sociálních bytech by na volném trhu stál přibližně 300 – 400 Euro. Pro klienty IRISu je nájem 50 – 150 Euro.

Výběr rodin, kterým je poskytováno sociální bydlení v bytech IRISu, podléhá přísným pravidlům. Jejich roční příjem například nesmí přesahovat 22 tisíc Euro, ve slumu musí žít déle jak pět let apod. Bydlení není možné nabídnout rodinám, které již v minulosti bydlely v nájemním bytě od IRISu a nyní jsou zpátky ve slumu, nebo těm, které bydlení od IRISu v minulosti odmítly.

Institut ve vyloučené lokalitě pracuje s lidmi na třech základních úrovních: poskytuje jim jednak obecnou sociální podporu, jednak pomoc před přestěhováním a pomoc při stěhování samotném.

Rodiny žijící ve slumu, které se stěhují do nájemního bydlení, mají pracovníci institutu podrobně zmapovány. Ke každé rodině, či jednotlivci přistupují individuálně.

Po přestěhování práce s rodinami nekončí

Práce IRISu je postavena na třech základních pilířích. Prvním cílem je získat pro rodinu ze slumu nájemní bydlení, po přestěhování jim poskytnout sociální pomoc, předcházet konfliktům se sousedy. Důraz je kladen na snahu docílit aktivní spolupráce jednotlivců na procesech, které vedou ke změnám jejich dosavadního života.

Po přestěhování rodiny mezi majoritní španělskou populaci poskytuje IRIS tzv. Službu sousedské péče (ASIVECAM), která začala fungovat v roce 2008. Cílem je předcházet konfliktům mezi přistěhovanou rodinou a ostatními nájemníky. Pokud takové konflikty vzniknou, ASIVECAM je řeší. Právě konflikty mezi nájemníky mohou být i důvodem k odebrání bytu přestěhované rodině.

V roce 2011 byla služba poskytnuta 21 tisícům lidí.

Vznikne v ČR také nějaký IRIS?

Jak bylo již zmíněno, rozpočet madridského IRISu se pohybuje kolem 20 milionů Euro ročně, tedy asi 500 milionů korun. Skoro polovinu investuje IRIS do nákupu bytů.

Nebylo by tedy opravdu lepší přestat posílat desítky milionů na konta podnikatelů, kteří sociálně slabým poskytují nevyhovující bydlení, a takto ušetřené peníze investovat do opravdu funkčního systému sociálního bydlení. Myslím, že by to nakonec daňové poplatníky vyšlo levněji než současný stav.

Stav v ostravském Přednádraží dokazuje, že ostravští politici si udělali výlet do Španělska, čerpají miliony z EU, ale reálně situaci neřeší.

Podrobnější článek o situaci ve  Spanělsku si můžete přečíst v srpnovém vydání časopisu Romano voďi.